JR's Wild Dreams, Episode 4

Občas mívám živé sny. Občas mívám magické sny. Občas mívám sny, které ovládám. Ale dnes to bylo poprvé, co se měl sen se vším dohromady a ještě hodně hodně navíc...
Vše tačalo tím, že se mi zdálo, že jsem čet nějakou reportáž z tréninku gymnastek, kterou psal můj kámoš. Spousta krásných mladých holek, které navíc místo tradičního gymnastického úboru používaly dvojdílné plavky XDDD Jsem se probudil a celej nasranej, že to je sakra můj sen, tak proč se mi zdá o kámošovi, proč jsem to sakra nemoh bejt já, kdo psal tu reportáž a kdo s těma holkama mluvil a dělal fotky a tak vůbec... S touto myšlenkou jsem se vyhrabal z postele, šel jsem se do kuchyně napít a pak jsem zase zalehnul...
Upozornění: Následující sen píše kluk, je tedy krapet šovinistický (i když na cti žádné ženy není ublíženo), proto pokud jste ortodoxní feministka, tak jděte do... na jiný blog. Normální dívky jsou vítány, neboť každý rozumný člověk ví, že většina holek by si podobný sen v dámském provedení taky dala líbit. Koneckonců je to jen sen^_~
Neuplynulo moc času a JR da Boss, detektiv policejního oddělení kdesi (a navíc tajný agent magického světa kdesi), vyšetřoval smrt jedné gymnastky...
Jelikož jsem měl samozřejmě zvláštní schopnosti, tak jsem již od začátku podezříval jejich trenérku, neboť z ní vyzařovala také jistá magická síla a navíc k tomu směovaly i nějaké nepřímé důkazy. Zatím jsem se tak postupně vyptával ostatních gymnastek, každý den chodil na jejich tréninky a tak různě sondoval v jejich tělocvičně apod. Gymnastky byly přítulné, mladé krásné... všechny se mnou flirtovaly, neustálě říkaly, ať si jdu taky vyzkoušet nějaký cviky a pod. a já jim neustále říkal, že kdyby viděly, jak dobře mi to jde, že by si mě pak v oddílu chtěly nechat natrvaloXD Nejlepší bylo, že jsem si tak nějak uvědomoval, že toto není skutečné a tak nějak se mi i trochu dařilo ten sen tvarovat tak, jak se mi hodilo8-) To tvarování samozřejmě probíhalo směrem k dopadní pachatele, tedy v tomto případě trenérky, neboť za vraždou skutečně stála ona. Měl jsem spoustu nepřímých indícií, ale chyběl mi přímý důkaz nebo nedejbože přiznání. Tak jsem použil lsti a jednu chvíli, kdy jsem s trenérkou přede všemi hovořil, jsem použil, když už byla na odchodu, colombovské "Jo ještě jsem zapomněl..." a v otázce použil slova a termíny, kterým mohla rozuměnt pouze ona, coby magic user a pouze ona, coby vrah. Samozřejmě se na to nachytala a prozradila se. Když si to uvědomila, shodila magickou masku, kterou měla, ukázalo se, že je to ve skutečnosti chlap a následně se pokusil utéct. Když zjistil, že jsem mu předtím nenápadně ukrad klíče a zamknul východ z tělocvičny, tak se strhla velká bitva, kde vyšly v plné kráse najevo mé magické i gymnastické dovednosti:-D Soupeři se nešetřili a vybavení tělocvičny skýtalo prostor k mnoha krkolomným akcím, za které by se nemusel stydět ani Jackie Chan. Asi je všem jasné, že detektiv JR nakonec zvítězil. Dívky, které to vnímaly tak trochu jako svoji záchranu, otevřeně projevovali svoji náklonost (a pořád měly ten super bikini-type tělocvičný úborXDDD) a i když to sen vysloveně neuvádí, je jasné, že jsem je nakonec všechny přefiknul.
Tak napůl jsem se probudil, trochu jsem se převaloval a zase rychle usnul. Ke mě do pokoje, přišla nějaká holka a vlezla mi do postele. Dali jsme si pusu, trochu pokecali a zas zmizela. Pak přišel kámoš, sedli jsme si ke stolu, dali pivko a pokecali. Pak zas přišla nějaká holka, zase jsme se trochu pobavili a zase odešla. Pak zas přišel kámoš, sedli jsme si ke stolu... A tak se to několikrát opakovalo. Pak přišel robot. Měl kleštičky místo rukou a chtěl se mi nasáčkovat do postele. Považoval jsem to za vtip nějakýho kámoše, ale když začal být poněkud dotěrný a přítulný, tak jsem ho rozbil a rozložen na několik samostatně nefunkčních celků jsem ho naházel do kuchyně. Tam se najednou objevil nějaký malý chlápek v brýlých a bílém plášti a s rozmrzelým výrazem ve tváři jej začal skládat do nějaké bedny. Šel jsem se tam podívat, ale najednou tam nebyl a místo něj tam byl jeden kamarád. Byl nějak nepříčetněj a začal po mě házet klíče (ty jak se s nima utahujou šrouby, ne ty od dveří...). Měl tři a byly to alespoň třicítky>_<>
Potěšení však netrvalo věčně. Aniž bych se nadál, tak jsem se přesunul někam na venkov... Procházel jsem krajinou, byl najednou soumrak. Potkal jsem nějakou školní výpravu, samý holky samozřejmě, byly to nějaké umělkyně, ukazovaly mi své skicy a kresby a bylo to moc příjemné setkání. Leč nemohly se dlouho zdržet a po čase šly zase dál... Přišla noc a za chvíli zase odešla a začalo velmi pomalé svítání. Ocitl jsem se u řady domků. Schylovalo se k bouřce a nejpompéznější fázi mého snu...
Před domy stáli dva chlapi a vyhlíželi bouřku. Určitě to znáte... přižene se černá deka přes oblohu, zvedá se vítr... Jenže tady to byl velmi silný vítr a nebyla to obyčejná deka... Přes oblohu se hnal závoj mraků, byly neuvěřitlně tmavě šedivý a pluly po obloze strašně rychle. Pořád se honily a točily dokola. V jednu chvíli se v nich udělala díra a na pozadí modré svítající oblohy se tam zjevil oblačný kůň z bílých mraků. Záhy byla však tato díra opět zatažena. Z mraků vystupovaly další mraky, vyfukovaly se k zemi, pak zase mizely... Něktré se rozložily na tisíce drobných destiček, které po chvilce zmizely, jen aby se na jejich místě zase zmotnila další oblačná šeď. Začalo přšet. Provazy vody doslova bičovaly zem, ale nikomu se nechtělo se schovat, protože pohled na toto nebeské představení byl jedinečný. Jenže stejně rychle, jako začala, tak rychle ta bouře i skončila. Na vychodě vycházelo Slunce, vzduch voněl tak jako vzduch po bouřce voní a já se vydal dál.
Přede mnou byl kopec, začal jsem stoupat vzhůru, tak nějak jsem cítil, že tam je konec mé cesty. Na úpatí kopce se ke mně přidala ta dívčí třída. Holky mě zkoušely, jestli si ještě pamatuju jejich jména a jaký obrázky nakreslily. Samozřejmě jsem věděl vše bezchybně:-) Šli jsme stále výš a v tom se na vrcholu objevily dveře. Otevřeli se a vyvalilo se z nich světlo. Bylo jasné, že za těmi dveřmi je můj svět a že to je skutečně konec mé pouti. Nechtělo se mi jít. Ani nevíte, jak strašně se mi nechtělo jít pryč. Strašně mě to štvalo, ale člověk prostě věděl, že vše jednou skončí a že prostě nejde těmi dvěřmy neprojít. Holky mě přemlouvaly, říkaly, že to jistě nějak půjde, že budeme moct všichní žít společně v tomto světě... ale nešlo to. Nakonec se rozhodly, že projdou také. Zastavily jsme se přede dvěřmi, s každou dívkou jsem se objal a políbil ji a pak přošla dvěřmi. Pamatuji si na jednu brunetku, která mě chytla za ruku a řekla, že mě nepustí. Bylo to velmi dojemné, to pro mě žádná holka nikdy neuděla, ale... nešlo to... Prošla dveřmi, já se naposledy rozhlédl po krajině a prošel hned za ní.
A probudil jsem se.

Jo, byl to snad ten nejmagičtější, nejerotičtější, nejživější a nejfantastičtější sen, co jsem kdy měl. Od začátku do konce naprostá bomba. A nejlepší je, že ty holky těmi dveřmi prošly taky, takže tu někde musí být. Takže až potkáte nějakou krásku, jak vypráví o divný magický bouři, klukovi a dveřích na kopci, tak jí dejte moje číslo;-)