Futari wa Precure (ふたりはプリキュア). Jak já jsem se na tohle anime těšil... Hrozně dlouho jsem si na to hledal čas, přecijen 49 epizod není zrovna málo... Byl jsem nahypovaný ze soundtracků a z kawaii obrázků a nemoh jsem se dočkat, až se do toho pustím. ŠMARJÁ TO JSEM SI NABĚH! Já si vážně myslel, že to ani nedokoukám, jak to bylo pitomý>_< Já mám Mahou Shoujo celkem rád, třeba na takové Sailor Moon nedám dopustit. A o Futari wa Precure se často hovoří jako o Sailor Moon současné doby. Jenže je to narozdíl od Sailorek příšerně infantilní. Zvířátka hlavních hrdinek jsou až moc chibi a fluffy a kawaii (a proč sakra bydlí v nějakých mobilních telefonech?!? Kdyby se z nich alespoň dalo volat...), ale to by se ještě dalo zvládnout. Záporáci jsou nemožní, hloupí a neschopní, ale tak to zas není u Mahou Shoujo nic tak neobvyklého. Ale hrozně mi vadilo, že tam byl jen minimální vývoj, jak u hrdinek, tak u zporáků. Celou první část používají hrdinky jeden útok, teprve v druhé půlce dostanou upgrade, ale pak zase až do konce nic nového. Záporáci znají civilní identitu hrdinek, ale stejně vždycky počkají, až transformují a získají superschopnosti... Souboje jsou trapné a pořád stejné, ale naprosto... Záporáci se skoro vůbec nesnaží vymyslet na hrdinky něco nového. Zajímavé mi přišlo, že aby hrdinky mohly transformovat, tak musí být spolu a přeměnit se společně. Očekával jsem od toho celkem zajímavý prvek, díky kterému to bude pestřejší a holky to nebudou mít tak snadné. Místo toho jsem ale dostal spoustu náhodných setkání typu "Ježišmarjá, teď na mě útočí nepřítel, kdyby tu tak byla moje kolegyně... A hele, ona jde zrovna náhodou okolo..." nebo "Jé, to je ale náhoda, že si vaše rodina vybrala na dovolenou z celého Japonska úplně tam samý hotel jako my..." apod. Taky mi tam celkem dost chyběla jakákoliv romantika, sice se tam jedné z hrdinek líbí senpai z fotbalového týmu, ale krom trochy červenání se a pár nesmělých hovorů se mezi nimi vůbec nic nestalo...
Na druhou stranu musím říct, že holky jsou mnohem víc cool než byly Sailorky, když bojují, tak to má šmrnc. Místy je to i vtipné a napínavé, nicméně celkovou trapnost a infantilnost to už nezachrání. Osbně tedy zůstanu jen u poslouchání soundtracků a dalších několik sezón, bez ohledu na to, že jsou třeba již s jinými hrdinkami, si asi nechám ujít. Už jsem na to Mahou Shojo prostě asi nějak starej...
Toaru Majutsu no Index (とある魔術の禁書目録). Už si ani nevzpomínám, proč jsem na toto anime začal koukat. Asi proto, že se o něm hodně psalo a že tam je lolitka...^^; Každopádně to ale bylo dobré rozhodnutí, protože anime to je výborné. Příběh se odehrává v Academy City, městě, kde studují mladí espeři a psychici a všelijak podobně vybavení studenti. Hlavní hrdina Kamijou Touma však na první pohled žádnou speciální schopnost nemá, spíše naopak, pořád se na něj lepí smůla. Všechno se ale poněkud změní, když na zábradlí na balkoně najde loli jeptišku^^ Oni totiž vedle esperů existují i mágové a tato jeptiška má pro mágy speciální význam. A pro mágy i espery začne mít speciální význam i Touma, neboť jak se ukáže, tak nějakou schopnost přecijen má^_~ Anime je to napínavé, svižné, pořád se tam něco děje a nepostrádá ani notnou dávku vtipu a i trochu fanservisu^^ Asi v polovině mi vytanula na mysli podobnost se Suzumiya Haruhi no Yuuutsu. Jednak asi díky přitomnosti esperů a takového toho paralelního tajemna a také díky podobné BGM. Touma je navíc podobně jako Kyon taky takový víceméně obyčejný kluk, okolo kterého se srocují divní kamarádi a který aniž by chtěl, tak musí nakonec všechno zachraňovat. Každopádně tedy mohu Toaru Majutsu no Index jen doporučit. Já se te jdu poohlédnout, kolik už toho vyšlo z druhé sezony a zkouknout i spin-off Toaru Kagaku no Railgun^^
